Recenze výstavy Comenius 1592-1670 v Jízdárně Pražského hradu
Na rok 2020 připadlo 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského, původem Moravana, jazykem Čecha, povoláním teologa, ale zejména nejvýznamnějšího světového pedagoga. Jeho životní úděl, jakož i teologická a pedagogická činnost byly a stále jsou předmětem výzkumu četných historiků. Během plynoucího času se Jan Amos Komenský také stal námětem pro vznik malířských, sochařských, literárních a filmových děl – v jejich vyznění však obraz jeho osobnosti vždy nebyl načrtnutý v jasných konturách. Na loňský rok bylo ohlášeno konání mnoha projektů a dalo se očekávat, že život, dílo a odkaz Jana Amose Komenského budou aktuálně zhodnoceny. Vzhledem k nepříznivé pandemické situaci bylo pořádání části z nich nutné odříci nebo je uskutečnit v omezeném rozsahu. O to více je třeba ocenit úsilí i organizační schopnosti členů autorského týmu, kteří dokázali připravit a ve stanoveném termínu zahájit výstavu Comenius 1592 – 1670.
Do prostoru Jízdárny Pražského hradu se podařilo shromáždit více než 500 exponátů z České republiky, Nizozemí, Německa, Polska a Rakouska, zapůjčených z osmdesáti odborných institucí a soukromými sběrateli. Jejich výběrem byly zdůrazněny veškeré aspekty Komenského života i spojitost s celkově (nejen) pro něho nepříznivou politickou situací. Instalace expozice je moderně pojatá s použitím interaktivních prvků. Jejich pomocí lze souhrnně sledovat např. Komenského cesty po Evropě nebo bojové operace třicetileté války. Architektonické řešení výstavy bylo navrženo tak, aby propojovalo veškeré reálie ovlivňující Komenského osud.
Expozice je rozdělena do několika oddílů výstižně nazvaných Velké theatrum: Obrazy člověka a světa, Rozdělená společnost, Evropa ve válce a míru a Dílna lidskosti - jsou svým způsobem odbočkami výstavní osy, kterou tvoří oddíl věnovaný životní pouti Jana Amose Komenského. Závěrečný oddíl s názvem Komenský jako ikona, pomník a symbol reflektuje měnící se pohled na osobnost tohoto učence a pedagoga v průběhu tří a půl století.
V jednotlivých oddílech výstavy je možné spatřit mnoho unikátních předmětů přímo spjatých s Komenským (mapa Moravy, velký počet vydání jeho knih), ale také s jeho přáteli a bratry ve víře i ideovými protivníky. Malířství, sochařství a umělecké řemeslo teritoriálně nejen z předbělohorských a raně pobělohorských Čech je zastoupeno díly církevními i ryze světskými. Jejich prostřednictvím je akcentován tehdejší svět a propojení Komenského s duchovním a sociálním prostředím, ze kterého vzešel a v němž žil. Zdůrazňují jeho osobní či nepřímé společenské kontakty s Karlem st. ze Žerotína, Ladislavem Velenem ze Žerotína, českým králem Fridrichem Falckým, katolickým učencem Valeriánem Magnim nebo kardinálem Františkem z Dietrichsteina. Komenského život v dospělosti byl „orámován“ třicetiletou válkou a z ní vyplývajícími důsledky. Její prolog je zastoupen mj. obrazy bitvy na Bílé hoře i staroměstské exekuce a finále díly týkající se tzv. vestálského míru či portréty kardinála de Richelieu, který se Komenského neúspěšně snažil získat do služeb Francie, švédské královny Kristiny i jejího kancléře Axela Oxenstierny, do něhož Komenský v české věci vkládal (marné) naděje.
V oddíle tvořícím osu výstavy je Jan Amos Komenský představen v plné šíři. Výběr jednotlivých exponátů vyjadřuje skutečnost, že tento muž byl přes svůj mimořádný intelekt člověkem doby, ve které žil. Stýkal se s filozofy, např. s René Descartesem, ale zároveň věřil v mystiku a proroctví – naslouchal zejména Antoinette Bourignonové, Kristině Poniatowské, Kryštofu Kotterovi a Mikuláši Drabíkovi. Astronom Johanes Hevelius jej nedokázal nadchnout pro koperníkovské vnímání vesmíru. Jako člověk odsuzující násilí byl finančně podporován členy rodu de Geer, majiteli jedné z největších zbrojařských firem tehdejší Evropy. Komenského dílo bylo respektováno i v katolických kruzích. Cenil si jej např. jezuita Bohuslav Balbín a významní představitelé jezuitského řádu, kteří nechali vydávat jeho pedagogické spisy, i příslušníci z dalších katolických církevních řádů, jak dokládají obrazy z cyklu Orbis Pictus pořízené Bohumírem Bylanským - opatem cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Válka a věčné putování jsou vizuálně přítomny prostřednictvím rytin, map a vedut měst, ve kterých Komenský pobýval (mimořádné soubory z hlediska kvality i kvantity), obrazů s válečnými výjevy, zbraní, zbroje, modelů velkorážních děl a unikátního souboru památek na exilovou jednotu bratrskou v Lešně.
V závěrečném oddílu výstavy lze spatřit mnoho artefaktů formujících obraz tzv. druhého života Komenského i jeho mravní a společenský odkaz. V konvolutu soch, obrazů, grafik, poštovních známek a přehledu médií není Komenský zmíněn jako „hvězda“ v oblasti kinematografie (Putování Jana Amose, FSB v roce 1983 – režie: Otakar Vávra a Jako letní sníh, Česká televize a Vistafilm v roce 2020, premiérově vysíláno dne 4. 1. 2021 – režie: Lubomír Hlavsa). Ve Vávrově filmu hrál Komenského Ladislav Chudík, v Hlavsově dokumentárním dramatu se o hlavní roli podělili Alois a David Švehlíkovi. Vzhledem k problematickému přijetí staršího z obou filmů již v době jeho vzniku a nejednoznačného vyznění druhého díla, se jedná o nepodstatný detail.
K výstavě Comenius 1592 – 1670 byl také vydán výběrový katalog umocňující kvalitu projektu odborně srovnatelného s významem muže, o kterém pojednává. Jízdárna Pražského hradu byla proměněna v pomyslné Velké theatrum, ve kterém po dobu několika měsíců ožily obrazy člověka a světa 17. století v odstínech světla i temnoty. Jan Amos Komenský se vždy snažil stát na straně světla, ale bylo souzeno, aby většinu svého života prožil v rozhraní stínu a temnoty.
Výstava je pořádána v součinnosti Moravského zemského muzea v Brně, Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu.
Výstava Comenius 1592 – 1670: Doba mezi rozumem a šílenstvím, Jan Amos Komenský a jeho svět – Jízdárna Pražského hradu ve dnech 20. 12. 2020 – 28. 3. 2021 (eventuálně prodlouženo do 31. 5. 2021), pořádána v součinnosti Moravského zemského muzea v Brně a Správy Pražského hradu.
