Nová stálá expozice – Na jevišti světa. Jan Amos Komenský a jeho doba

Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě má již od přelomu 60. a 70. let minulého století ve vínku péči o komplexní odkaz Komenského bez toho, aniž by se při jeho prezentaci soustředilo na jeden určitý aspekt jeho rozsáhlé činnosti. Návštěvník musí již od prvních kroků v muzeu vnímat, že se jedná o zcela mimořádnou osobnost evropských dějin 17. století, jejíž myšlenky jsou stále svěží. Dosavadní stálá expozice byla otevřena v roce 1992, a třebaže osobitým stylem prezentuje putování Jana Amose, zůstává za potenciálem, který v posledních několika letech přinesl rozvoj muzejnictví, výstavních i audiovizuálních technik. Snadnějším se stalo také přiblížení koncepce expozice zásadám, které Jana Amos sám při učení využíval – zásadě názornosti, stupňovitého podávání informací, přiměřenosti a systematičnosti.

Tyto obecné principy Komenského didaktické nauky zaujaly i pozici určitého východiska autorského týmu, který vznikl v roce 2020. Tým ve složení pracovníků Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě a komeniologů ze spřátelených institucí (Akademie věd ČR či Muzeum Komenského v Přerově) v námětu expozice reflektoval snahu představit Jana Amose v kontextu jeho doby, ale také nezapomenout na jeho odkaz a místo v současné společnosti. Ideu autorů nejlépe odrážel návrh brněnského architektonického studia, který kombinuje klasické výstavní prvky s nejnovějšími technologiemi a prvky interaktivními. V souladu se zásadami Komenského pak vytváří třístupňovou prohlídkovou trasu. Návrh zároveň bere v potaz i to, že se jedná o III. etapu revitalizace expozic a svým koncepčním, materiálovým i designovým řešením vhodně doplňuje předchozí dvě etapy (dokončeny v letech 2017 a 2018).

Expozice je členěna na 4 sály. Návštěvníci objeví nejprve Komenského život v datech a širších souvislostech, audiovizuální instalace inspirovaná Labyrintem světa a rájem srdce je úvodem k „nápravě věcí lidských“, tedy k celoživotnímu snažení Jana Amose o nalezení cesty ze tří dobových labyrintů a překonání krize vědění, náboženství a politiky. Poslední sál a závěr expozice je symbolicky věnován ne slovu, nýbrž obrazu.